Zátěžový běh

Bída, bída a ještě jednou bída. Noha (kotník) už se zdá v běžném provozu být dobrá, obinadlo a mazání tomu napomohlo, tak ji jdu vyzkoušet do terénu. Při běhu ale cítím určitou nejistotu, slabost v noze, přeci jen už na tom kotníku jednou úraz byl a následky si nesu dodnes, a tak jak se to hne, chce to klid. Celkově jsem ale dnes měla krizi jako vyšitou, s dechem i pícháním v boku, připadala jsem si  chvíli jak stará bába, až jsem myslela, že to u odbočky do lesa otočím. Protože však jsem tak trochu palice a nerada věci vzdávám, (ale taky si myslím, že je dobrý vědět, kolik toho člověk zvládne), vzala jsem to dál lesem a pak zpátky po silnici a ač jsem se dnes trápila, endorfiny se nakonec dostavily, sice až doma, ale dostavily. Takže, jsem ráda, že jsem šla. Na to špatný se rychle zapomíná a já už se těším na další výběh.

4,5km + schody

Poprvé a naposled

Zlobí mne záda(tedy víc a déle než obvykle:-), a tak místo dalšího běhu v týdnu jsem byla na rehabilitaci. No, ještě se tam párkrát podívám, celkem tam mám jít desetkrát, tak mám do konce září vystaráno. Takže jsem vyběhla až dnes dopoledne, tentokrát novou trasou, ať mám nějakou změnu. Raději jsem to nepřeháněla a dala si svých tradičních 7km. V půlce trasy se mi podařilo šlápnout do díry (no, zrovna jsem v tu chvíli nekoukala na cestu, ale kolem sebe ) a zvrtla jsem si kotník, naštěstí bolest postupně odezněla, když jsem běžela dál. 

Odpoledne jsme s dětmi ještě na chvilku vyrazili do lomu (letos jsem se tam vůbec nedostala) trochu se smočit, letos už nejspíš naposledy. Už dnes byla voda celkem studená. Alespoň pro mého muže, který byl v lomu s dětmi i minulou neděli (já marodila se zády) a to byla prý teplejší. Tak jsem si zaplavala víceméně jenom já a muž byl v mělčí vodě s dětmi. Osvěžení to bylo příjemné, jsem ráda, že jsme šli.

První zářijový...

Od 1. září mám ve školce obě děti, a tak budu mít možnost jít ráno běhat i přes týden, ne jen o víkendu...Pokud tělo nebude moc zlobit, ráda bych zkusila konečně uběhnout 10km. Dnes pohodových 7km.

A co ještě musím zmínit, dnes měla Barunka premiéru s tátou na kole. Zatím spolu jezdili tak do vedlejší vsi a zpátky a muž jí slíbil, že až bude jezdit dobře, že spolu pojedou po Pelhřimova, (cca 15km) což pro ni byla velká motivace, celé prádniny o tom mluvila :-). A že dnes bylo krásně a léto pomalu končí, tak odpoledne vyrazili. Tatínek byl pyšný, že to v pohodě zvládla a rád, že se taky trochu projel, zpátky jel už totiž sám, na Barunku čekali na nádraží Kubík s dědou a babičkou, kteří jim přijeli naproti vlakem.
Mám z ní radost. Je fajn, že ji to baví. Když si vzpomenu na její začátky a čím vším jsme s ní při učení prošli...ale stálo to za to. Když ji teď vidím...jsem hrdá máma.